Celý život nás doprovázeli pejsci, nejdříve typičtí vesničtí kříženci, potom leonbergři spolu s jezevčíkem. Na cestu k teriérům nás vykopla fenka bez PP, silky teriérka Sára, houževnatá, neúnavná, energická, sebevědomá fenka, odešla v 15ti letech. Na konci jejího života jsem si splnila sen – krásnou zlatou šeltičku z CHS Moravské srdce – Penelope, alias Jessie. Jesmínka nám zpestřuje život svou typickou šeltií povahou, trochu blázínek, trochu hlídač (z bezpečné vzdálenosti uštěká vše) a mazlítko.

Jelikož nám Sára stárla a byla manželův miláček, obhlížela jsem chovatele silky teriérů, kterých u nás není moc, zda nečeká někdo štěňátka. Zadařilo se v Brně, CHS Silky Interris a manžel dostal na své 40. narozeniny malou fenečku Haiku, alias Mišku, která si nás brzy omotala kolem prstu. Teď už je dospělá slečna, ale neuvěřitelně akční, nic ji nesmí ujít, každého musí uvítat.

S chovatelkou paní Zábrodskou jsme zůstali v kontaktu, inspirovala nás a pomáhá na výstavách, kde jsme se dopracovali i k titulům, a díky ní jsme poznali další skvělé lidi kolem silky teriérů. Děkujeme jí za podporu a popostrčení k výstavám a rozšiřování jména skvělé rasy silky teriér!